Významné dílo o italském způsobu tance konce 16. století. Jeho autorem je Marco Fabritio Caroso da Sermonetta. Jak bylo tehdy zvykem, sbírka je věnována vlivnému příznivci, jímž je v tomto případě dáma, Bianca Cappello, velkovévodkyně toskánská, manželka Francesca I. de Medici1). Caroso jí ve sbírce věnoval dva tance, Alta Regina a Alba Novela.
Carosovo dílo je rozděleno na dvě hlavní části - Trattati, neboli pojednání. Předcházejí jim úvodní zdvořilosti určené především velkovévodkyni toskánské, pak čtenářům a také samotnému autorovi. Až na straně 14 začíná první pojednání (Trattato primo), v němž Caroso uvádí výčet a popis tanečních pohybů, které se v tancích používají. Těchto konkrétních pokynů - Regole - je celkem 54, a nejde pouze o taneční kroky a variace, najdeme tu i návod, jak snímat čapku, jak zacházet s pláštěm a mečem, nebo tehdejší kavalíři s meči a plášti bežně tančili. Za nimi následuje ještě doporučení - Avertimento pro dámy, jak si správně sedat a jak si nedržet(!) sukni.
Ve druhém pojednání (Trattato secondo) části popisuje jednotlivé tance. Začíná se zdvořilostmi a oslavnou básní pro určitou dámu; většina tanců je uvedena věnováním, a vždycky dámě, žádného muže tam nenajdeme. Některé tance jsou doplněny i obrázkem, většina také zápisem hudby v loutnové tabulatuře. Pokud notace chybí, pečlivý Caroso upozorňuje, na jakou hudbu se příslušný tanec tančí.
Caroso není autorem všech 81 tanců, které v této sbírce zapsal. Budiž mu ke cti, že vždycky uvádí autora, pokud ho zná, pokud ne, označí tanec jako balletto incerto, tedy tanec nejistý (původem).
Dalšími autory jsou:
Zbývá ještě uvést balletti incerti, jihž je celkem 10:
Amor felice, Bassa et alta, Bassa Pompilia, Cesarina, Contrapasso, Furioso, Il Conto dell'Orco, Pavaniglia, Villanella a Passo e mezo (u toho se ale píše, že obsahuje nové variace, které vytvořil Caroso).
kompletní kopie sbírky Il Ballarino
kopie sbírky Il Ballarino, ve které se nemusí tak pracně listovat, zato ale neobsahuje všechny stránky
přepis sbírky Il Ballarino
přehled tanců, některé i s hudbou a notovým zápisem
1) Bianca Capello, původem Benátčanka a dáma se značně pochybnou minulostí, byla ovšem ve Florencii mimořádně neoblíbená, a to jak u prostého lidu, tak i u dalších příslušníků rodu Medici. Naskýtá se (nepotvrzená) domněnka, zda právě tato dedikace a případná Biančina přízeň nepřipravila Carosa o další kariéru ve Florencii. Bianca i její manžel, velkovévoda Francesco de Medici, zemřeli za podivných okolností týž den v říjnu 1587 na malarickou horečku, šířily se však fámy o smrti jedem. Francescův bratr a nástupce Ferdinando I. odmítl nechat Bianku pohřbít v honosné hrobce Medicejských, a na otázku, kde má být pohřbena, odpověděl: "Kdekoli, my ji mezi sebou nechceme." (HIBBERT, Christopher: Vzestup a pád rodu Medici, kapitola XXI; Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997).
Kategorie: Encyklopedie | Enc-Cinquecento